Zítřek...bude pro nás nějaký...?

14. 12. 2008 | † 30. 09. 2015 | kód autora: va5

Ano, ano...opravdu zajímavé...

Má matka nyní prochází jakousi krizí, která se na ní projevuje opravdu velice negativně. Koneckonců, nejen na ní, ale bohužel i na mě. Cítím se tak trochu zdeptaná a prázdná. Samozřejmě, mluvila jsem o tom, že jsem zdeptaná, i když jsem psala o vánočních sračkách vánočním shonu, ale to se nedá srovnávat s tímhle...s touhle věcí. Štve mě to. Hodně. Ale přišla jsem na to, že to nemůžu nijak ovlivnit...! Chápete to?! Já jsem se o to snažila pět let, ale teprve teď si uvědomím, že to už nezměním. Ne, není to tím, že bych, jak se říká, házela flintu do žita. Ale důvod, proč tu teď, téměř ve třičtvrtě na dvě v noci sedím, bude hlubší. Nemyslete si. Já se opravdu snažila. A nebyla jsem sama.

Ale prostě nám to nevyšlo.

A teď? Co bude teď?

Snad se to nebude opakovat. To, co bylo před dvěma lety (možná někdy v zaheslovaném článku...pokud budete chtít..???)

Je to strašné, když nevíte, co bude. Co bude zítra?

Bude pro nás ještě vůbec nějaké zítra?

Neříkám, že ne...ale obávám se, že za chvíli, že za malou chvíli budou moje obavy oprávněné.

A bojím se. Bojím se,aby moje matka nedopadla stejně jako její otec.

Před pár lety jsem si jako malá holka říkala "Proč nemůžu mít já normální rodinu?". Pak přišel XXX-nevlastní otec-a já jsem si znovu říkala, proč nemůžu mít normální rodinu, respektive normálního otce a normální nezávislou matku (nezávislou na svém příteli-mém nevlastním otci-a na jeho názorech, na každém jeho názoru, což bylo asi tak ještě před pěti měsíci...), no a teď, když XXX už není, tak má matka flashback... No to snad už nemůže myslet vážně...!

Ne, já se opravdu nelituji, i když se to tak může zdát. Já se jenom a pouze vypisuji. Jsem naštvaná, ano, jsem hodně naštvaná.

A nejvíc mě štve to, že s tím opravdu nemůžu nic dělat,

Jsem bezmocná.

Nezáleží na tom, jak pevně držím svůj život v rukou. Mně teď záleží jen na ní. Protože já to vzdát ještě nemůžu!!!!

Ne...nemůžu. Nemůžu se takhle zachovat, nemůžu se na ni vykašlat. Nemůžu být sobec, když se k ní všichni obrátí zády!!

Ale co mám dělat, když si ona sama šlape po své duši, po svém životě?!

Začít racionálně přemýšlet...? Tak to mě napadá jen jedno řešení, které se možná zdá rozumné, ale už to jednou zažila a já vím, že jí to nepomůže.

Copak jí to je souzeno?

Není!!

Já na osud nevěřím. Ten si každý musí určit sám, ne se schovávat za slepou zástěrkou.

Tak ať se za ní neschovává ona.

Jenže...vysvětlit jí to? Zkuste si to. Je jako dítě. Ona to nepochopí. Ona to nechce pochopit.

Staví si svůj svět, ale to je chyba.

Protože ten její svět je iluze, je to jen fikce ve změti času a prostoru, on není.

Jaké to je, když před očima ztrácíte pro vás toho nejdůležitějšího člověka?

Já vím jen jedno.

Jestli s tím neskoncuje, tak to pro ni nedopadne dobře.

Prosím....prosím, mějte se mnou pochopení....

 

 

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38